Rozjímání 2025
Leden/únor/březen 2025
Rozvinutí Osmidesátkového růžence
Drazí Služebníci, rádi bychom vás seznámili ve větší plnosti s darem Osmidesátkového eschatologického růžence, jehož závratné bohatství se při modlení otevírá do stále hlubších souvislostí. Základní navigaci a výklad tohoto zázračného „růžence posledních časů“ máme k dispozici v knize Blahoslavenství. Milost Boží není nikdy statická, ale živá síla, samo pulsující Pánovo Srdce, a tak i jeho dary (a v nich On sám) rostou úměrně tomu, jak reaguje (odpovídá, spolupracuje) srdce lidské. Osmidesátkový růženec, jak jej známe, modlitbou (vděčností) našich srdcí „rozevřel“ další hlubiny tajemství…
Tento růženec je církvi darován Pánem v dynamice blahoslavenství, jak se postupně rozvíjejí v lidském životě (od počáteční tichosti k vrcholné zralosti svobody lačnících). Je tu ale další podoba Osmidesátkového růžence, který zůstává obsahově tentýž, ale desátky má přeskupené podle dynamiky svátostí, jak je církev postupně uděluje (od počátečního křtu až k vrcholné svátosti kněžství). První, nám známé, seskupení desátků (podle blahoslavenství) nazýváme „západní eschatologický růženec“ – druhé seskupení desátků (podle svátostí) budeme nazývat „východní eschatologický růženec“. Tak jako katolická církev dýchá dvěma tradicemi, které se vzájemně obohacují: západní a východní – stejně tak obohacuje a rozšiřuje srdce dvojí řazení eschatologického růžence: západní (podle blahoslavenství) a východní (podle svátostí – jejichž posloupnost, od křtu po vrcholné kněžství, je obzvláště pro východní tradici tak klíčová).
Připomeňme si nyní ve stručnosti to, co již známe: obsah jednotlivých desátků „západní“ podoby nám známého eschatologického růžence. Poté srovnáme znění „východní“ podoby stejného eschatologického růžence: jak je sestaven v přeskupení desátků podle posloupnosti svátostí. Nakonec si uvedeme jemné nuance v akcentech a praxi modlitby v možnosti pravidelného střídání obou podob jediného osmidesátkového růžence.
„Západní“ eschatologický růženec
V každém z osmi desátků je vždy uvedeno: tajemství desátku; přímluvce desátku; blahoslavenství desátku a vše, co s daným blahoslavenstvím souvisí: svátost, ctnost naší doby, dar Ducha Svatého a mystický dar. Zvolání Maranathà vyjadřuje touhu a růst radosti našeho srdce v čekání, až se s Pánem uvidíme tváří v tvář.
1. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které trpí z lásky, na přímluvu sv. Josefa prosíme o rozvinutí 3. blahoslavenství milující tichosti v žijících a o vše, co s tichostí souvisí: o udělování svátosti křtu potřebným, ctnost pokory, dar Ducha Svatého radu a mystický dar víry. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
2. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které krvácí z lásky, pro jeho Srdeční Krev prosíme o rozvinutí 7. blahoslavenství Kristova pokoje v žijících a o vše, co s pokojem souvisí: o udělování svátosti eucharistie potřebným, ctnost trpělivosti, dar Ducha Svatého zbožnost a mystický dar poznání. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
3. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které krvácí z lásky v každém lidském srdci, na přímluvu všech svatých prosíme o rozvinutí 2. blahoslavenství přející radosti plačících v žijících a o vše, co s pláčem souvisí: o udělování svátosti biřmování potřebným, ctnost mírnosti, dar Ducha Svatého umění a mystický dar rozlišování duchů. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
4. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které krvácí z lásky v církvi, na přímluvu oblíbeného světce prosíme o rozvinutí 5. blahoslavenství žehnajícího milosrdenství v žijících a o vše, co s milosrdenstvím souvisí: o udělování svátosti smíření a plnomocných odpustků potřebným, ctnost spravedlnosti, dar Ducha Svatého rozum a mystický dar uzdravování. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
5. desátek: Ke cti Vítězného Ježíšova Srdce, které plně zvítězilo a přichází, na přímluvu odloučených bratří a těch, kdo budou do církve přináležet v okamžiku jejího dovršení, prosíme o rozvinutí 8. blahoslavenství vítězného mučednictví pronásledovaných v žijících a o vše, co s mučednictvím pronásledovaných souvisí: za stálou obnovu účinků svátosti manželství, ctnost statečnosti, dar Ducha Svatého sílu a mystický dar jazyků. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
6. desátek: Ke cti Bezmocnosti všemohoucího Ježíšova Srdce, které krvácí z lásky, na přímluvu Panny Marie prosíme o rozvinutí 1. blahoslavenství znovuzrozené mystiky chudoby ducha v žijících a o vše, co s mystikou chudoby souvisí: o udělování svátosti kněžství, ctnost moudrosti, dar Ducha Svatého moudrost a mystický dar moudrosti. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
7. desátek: Ke cti Mariina Srdce spojeného s Ježíšovým, zářícího láskou na celý svět, v Lůně a z Lůna Trojjediného Srdce prosíme o rozvinutí 6. blahoslavenství královské čistoty v žijících a o vše, co s čistotou srdce souvisí: o udělování svátosti Církve-svátosti spásy, ctnost lásky-svatosti, dar Ducha Svatého bázeň Boží a mystický dar výkladu jazyků. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
8. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které jezuité vždy vroucně uctívali, na přímluvu andělů a nenarozených dětí prosíme o rozvinutí 4. blahoslavenství požehnané svobody lačnících v žijících a o vše, co se svobodou lačnících souvisí: o udělování svátosti pomazání nemocných potřebným a umírajícím, ctnost otcovství-mateřství, dar samotné Osoby Ducha Svatého a mystický dar zázraků a proroctví. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
„Východní“ eschatologický růženec
Opět je v každém z osmi desátků vždy uvedeno to samé, co v „západní“ podobě růžence: tajemství desátku; přímluvce desátku; blahoslavenství desátku a vše, co s daným blahoslavenstvím souvisí: svátost, ctnost naší doby, dar Ducha Svatého a mystický dar. Jen s tím rozdílem, že pořadí desátků jde v posloupnosti udělování svátostí ve východních církvích: od křtu 1. desátku, přes biřmování 2. desátku, eucharistii 3. desátku, svátosti smíření 4. desátku, pomazání nemocných 5. desátku, svátost manželství 6. desátku, svátost Církve-spásy 7. desátku až po kněžství v 8. desátku.
Tím dochází k přeskupení také blahoslavenství (a ostatních tajemství, která se na dané blahoslavenství vážou), a proto se mění barvy kuliček (podle blahoslavenství) jednotlivých desátků. Znění desátků eschatologického růžence ve „východním“ řazení je proto následné:
1. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které trpí z lásky, na přímluvu sv. Josefa prosíme o rozvinutí 3. blahoslavenství milující tichosti v žijících a o vše, co s tichostí souvisí: o udělování svátosti křtu potřebným, ctnost pokory, dar Ducha Svatého radu a mystický dar víry. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
2. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které krvácí z lásky v každém lidském srdci, na přímluvu všech svatých prosíme o rozvinutí 2. blahoslavenství přející radosti plačících v žijících a o vše, co s pláčem souvisí: o udělování svátosti biřmování potřebným, ctnost mírnosti, dar Ducha Svatého umění a mystický dar rozlišování duchů. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
3. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které krvácí z lásky, pro jeho Srdeční Krev prosíme o rozvinutí 7. blahoslavenství Kristova pokoje v žijících a o vše, co s pokojem souvisí: o udělování svátosti eucharistie potřebným, ctnost trpělivosti, dar Ducha Svatého zbožnost a mystický dar poznání. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
4. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které krvácí z lásky v církvi, na přímluvu oblíbeného světce prosíme o rozvinutí 5. blahoslavenství žehnajícího milosrdenství v žijících a o vše, co s milosrdenstvím souvisí: o udělování svátosti smíření a plnomocných odpustků potřebným, ctnost spravedlnosti, dar Ducha Svatého rozum a mystický dar uzdravování. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
5. desátek: Ke cti Ježíšova Srdce, které jezuité vždy vroucně uctívali, na přímluvu andělů a nenarozených dětí prosíme o rozvinutí 4. blahoslavenství požehnané svobody lačnících v žijících a o vše, co se svobodou lačnících souvisí: o udělování svátosti pomazání nemocných potřebným a umírajícím, ctnost otcovství-mateřství, dar samotné Osoby Ducha Svatého a mystický dar zázraků a proroctví. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
6. desátek: Ke cti Vítězného Ježíšova Srdce, které plně zvítězilo a přichází, na přímluvu odloučených bratří a těch, kdo budou do církve přináležet v okamžiku jejího dovršení, prosíme o rozvinutí 8. blahoslavenství vítězného mučednictví pronásledovaných v žijících a o vše, co s mučednictvím pronásledovaných souvisí: za stálou obnovu účinků svátosti manželství, ctnost statečnosti, dar Ducha Svatého sílu a mystický dar jazyků. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
7. desátek: Ke cti Mariina Srdce spojeného s Ježíšovým, zářícího láskou na celý svět, v Lůně a z Lůna Trojjediného Srdce prosíme o rozvinutí 6. blahoslavenství královské čistoty v žijících a o vše, co s čistotou srdce souvisí: o udělování svátosti Církve-svátosti spásy, ctnost lásky-svatosti, dar Ducha Svatého bázeň Boží a mystický dar výkladu jazyků. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
8. desátek: Ke cti Bezmocnosti všemohoucího Ježíšova Srdce, které krvácí z lásky, na přímluvu Panny Marie prosíme o rozvinutí 1. blahoslavenství znovuzrozené mystiky chudoby ducha v žijících a o vše, co s mystikou chudoby souvisí: o udělování svátosti kněžství, ctnost moudrosti, dar Ducha Svatého moudrost a mystický dar moudrosti. Maranathà – čekáme tě, vyhlížíme tě, zveme tě, přijď k nám, Pane Ježíši, těšíme se, až tě uvidíme tváří v Tvář!
Vyrábíme již pro Služebníky vedle „západního“ růžence také ten „východní“, který je na první pohled rozeznatelný barevným řazením blahoslavenství. Kuličky západního růžence jsou nám dobře známé: Věřím v Boha – zelená, 1. desátek – azur, 2. desátek – červená, 3. desátek – slunce, 4. desátek – růžová, 5. desátek – zelená, 6. desátek – tmavě modrá, 7. desátek – zlatá, 8. desátek – bílá. Kuličky východního růžence (přeskupené podle svátostí) mají barevné řazení následné: Věřím v Boha – bílá, 1. desátek – azur, 2. desátek – slunce, 3. desátek – červená, 4. desátek – růžová, 5. desátek – bílá, 6. desátek – zelená, 7. desátek – zlatá, 8. desátek – tmavě modrá.
Takto vám bude Kateřina na místní setkání růžence (jak východní, tak západní) nejen vozit, ale také souvislosti vysvětlovat šířeji, než vtěsnáme nyní do písemného rozjímání.
Důležité pro nás, drazí Služebníci, zůstává nyní dvojí: Jednak máme možnost střídat modlitbu eschatologického růžence v západním a ve východním uspořádání. K tomu připravujeme do tisku nové kartičky se stručným návodem. A dále, se střídáním modlitby západního a východního růžence, postupně objevíme, že západní eschatologický růženec nás povede k tomu, abychom se stále více spoléhali na všechny svaté (zvali je do modlitby a počítali s jejich vstupem do našeho života, tak jak nás provázejí), neboť vrcholem západního růžence je osmý desátek s bílým blahoslavenstvím svaté svobody lačnících (po Bohu), s blahoslavenstvím táborského světla a totální oslavy Boha v lidském životě. Kdežto modlitbou východního eschatologického růžence nás bude Duch Svatý učit tomu, aby se vše v našem životě stávalo plnější a hlubší obětí za kněze, zvláště za ty, kteří to nejvíce potřebují, neboť vrcholem východního růžence je osmý desátek se svátostí kněžství (vázaného na tmavomodré blahoslavenství mystické chudoby ducha). Kněžství tu v posloupnosti svátostí ukazuje rovněž na vrcholnou důstojnost každého lidského srdce, které má během života uzrát do všeobecného kněžství mateřského nebo otcovského.
Jak si budeme postupně zvykat na jednu i druhou podobu osmidesátkového růžence, bude se v nás rozvíjet do nekonečné radosti jak „společenství se svatými přáteli“ (recitací západního růžence), tak (recitací východního růžence) zralá oběť za kněze spolu s prohlubujícím se všeobecným kněžstvím našeho vlastního srdce.
S. Luisa Karczubová
Drazí Služebníci, náš Pán je stále mezi námi jako Král! On s každým z nás činí veliké proměny své lásky. Když pohlédneme na svůj život, ptáme se: Jsem připraven na jeho příchod v tom smyslu, že se nebojím, ale těším na Krále, Ženicha, Pána, který mne miluje a nemůže beze mne být? Zkoumejme, zda žasneme nad proměnami, které s námi již vykonal: Dříve jsme dělali mnohé různé věci, dnes již jedinou – všechno již umíme směrovat a svěřovat Ježíšovu Srdci! Dříve jsme vnímali roztříštěně a mnohomluvně všechno, co se kolem nás děje, nyní vnímáme jeden bod, Pánovo Srdce, a to všechno, co se děje kolem nás, vnímáme skrze jeho Oči, jeho pohled. Dříve jsme kráčeli nesystematicky, různě „hopsali“ za přicházejícími podněty, vnímali věci více podle sebe – nyní jsme zaměřeni na podstatu: konáme ve spojení s Pánem věci nebeské a ty světské už jen pro ty nebeské. Dříve jsme prosili, abych nás Pán zachoval v jednotě, nyní prosíme, aby již přišlo jeho Království, Království jednoty mezi nás, a toužíme, aby sestoupila Jednota: tj. jediné Srdce Lásky, které proměňuje všechno. Dříve jsme se trápili svými hříchy, ale nyní jsme se je naučili odevzdávat Pánu a jsme šťastní, neboť jsme pochopili, že On nám všechno odpouští! Pochopili jsme srdcem, že pro Pána je více než všechno ostatní – ba i více než lidská hříšnost – to, že může žít v nás a skrze nás. Dříve jsme více žili čas chronologický, nyní žijeme téměř stále čas kairos, ve kterém Pán přichází. Tím vším si nás připravuje na svůj Příchod! I když „nevíme“, srdce „ví“ a „rozumí“! Buďme šťastní!
S. Kateřina Klosová
Ze slov papeže Františka
Na rozdíl od charismat, která Duch dává, komu chce a kdy chce, pro dobro církve, plody Ducha: láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost, sebeovládání – jsou výsledkem spolupráce mezi milostí a naší svobodou. Tyto plody vždy vyjadřují tvořivost člověka, v němž „víra působí skrze lásku“ (Gal 5,6), někdy překvapivým a radostným způsobem. Ne každý v církvi může být apoštolem, ne každý může být prorokem, ne každý může být evangelistou, ne každý; ale každý bez rozdílu může a musí být laskavý, trpělivý, pokorný, tvůrce pokoje atd. Všichni však, ano, musíme jednat s láskou, musíme být trpěliví, musíme být pokorní, tvůrci pokoje, a ne válek. (…) Tehdy se Boží plán se usadí v kuchyni srdce a odstíny chuti a barvy postupně impregnují pravidla života, aby pak svou vůni rozšířily do celé církve.
***
Duben/květen/červen 2025
Drazí Služebníci, konečně vychází dlouho očekávaný titul našeho nakladatelství Refugia (srv. anotace s obálkou níže), kniha o mystických darech Služebníků: jedním z největších pro dnešní dobu je rovněž dar partikulární zpytování svědomí. V dřívějších listech jsme se zmínili o partikulárním zpytování svědomí jako božské ochraně či trvalé modlitbě srdce (březen–září 2024), ale o jeho nejhlubší (nejskrytější) rovině jsme zatím ještě nerozjímali. A tak (i jako pozvánku k četbě knihy Darů, kde jsou také všechny roviny zpytování svědomí podrobně vysvětlené) vstupme dnes do nejhlubšího rozměru zpytování coby mystického rozlišování. Jde o nejúčinnější ochranou před pokušením (zvláště před znechuceností) v čase očekávání Druhého příchodu Krista.
Tuto nejhlubší rovinu partikuláre – mystického rozlišování (je-li srdce očištěné, a tedy „vidí“ Boha) – už nevyhodnocujeme běžně nám dostupnými instrumenty reflexe: jde totiž o spontánní činnost srdce. A tu plněji nahlédneme spíše za pomoci obrazu než pojmovým vysvětlováním. Předložme si tedy v srdci biblický obraz „tří mládenců v ohnivé peci Božího Srdce“ (srv. Dan 3,23), do něhož patříme všichni, abychom alespoň malinko ucítili, o co se v mystickém rozlišování jedná:
Proč zrovna tento obraz? Tři mládenci v ohnivé peci se totiž tenkrát procházeli společně s Ježíšem v Srdci nebeského Otce. Stejně tak pro nás je Ježíšovo Srdce hořící pecí, kde plamen neublíží těm, kteří jsou již v Bohu „propáleni“ (utrpením, láskou). Tak jako vycházejí Boží úradky a jeho rozhodnutí z ohnivé pece Trojjediného Srdce, které je hořící pecí v Ježíši, také my se učíme ve spojení s pecí Ježíšova Srdce rozlišovat vše tím nejhlubším způsobem ve vlastním srdci. Jak?
Vše, co přichází a v myšlenkách a citech na nás dopadá, a zejména to, co nás nejvíce pokouší, se učíme nejprve (před každou další reakcí) „vkládat“ do výhně svého srdce spojeného s Ježíšovým, a tím pádem pozdržíme naše zautomatizované negativní reakce: například při sklonu k netrpělivosti se naučím (již automaticky) nevyhodnocovat ihned; při sklonu k hádavosti ihned nereagovat hovorem; při sklonu k paličatosti nedeklarovat nemožnost změny; při sklonu nechuti k jednání a rozhodování ihned neutíkat od nepříjemností… Prostě se učíme v nesnázích (v osobní klíčové slabině) ihned, na první dobu, vnitřně obracet na Pána tak, že jemu nejprve vše povyprávím (i s afekty) a to naše společné sdílení nechám uložené v srdci, aniž bych vnějškově ihned reagoval, mluvil o tom, řešil problém samospádem. Místo toho „čekám“ na Pánovu reakci: čekám na moment, dokud se to vložené do ohně nepropálí (časem, utrpením, důvěrou, odkázaností, bezradností). Známkou očisty situace (oddělení strusky od zlata), známkou rozlišení dobra od zla: toho, co dělat mám a co ne; kudy jít a kudy ne – je obrazně řečeno „jiskra vylétnutá z pece srdce“ (tj. podnět z hloubi): kdy člověk pochopí, jak o té věci smýšlí Pán. Poté, ať mi to je vhod či nevhod, příjemné nebo nepříjemné, ať se mi to pozdává nebo nepozdává, ihned konám, protože mám jistotu, že je v tom se mnou Pán. To se stane naší jedinou radostí a útěchou – reakce (jiskra) Pána jako impulz, jak mám pokračovat. Potom dokonce, i když něco „pokazím“, neodejme mi to pokoj srdce, neboť vím, že Pán i toto – můj kaz – potřebuje (oslavit se třeba na mojí nešikovnosti).
Jinak řečeno – vnitřním smyslem srdce se naučíme (v nejhlubším stupni mystického rozlišování) vnímat, co má jiskru (podnět Boha), a pokud v tom jiskra není, nepodnikám nic a (aktivně) čekám. Že nic nepodnikám, neznamená, že nic nedělám: musím v denních povinnostech fungovat dál (plnit své povinnosti), ale přitom sleduji moment, kdy uvnitř pocítím jiskrný impulz – Pánovu řeč, abych si byl jistý, co si o dané situaci myslí On a co po mně chce.
Když už (přiznanou či nepřiznanou) nejsilnější pohnutkou našeho jednání není egoismus, uražená ješitnost, nedoceněnost, závist, strach apod., ale důvody hořícího Srdce v našem srdci (z něhož na potvrzení jako z pece létají jiskry), je to jistý impulz směru lásky (propálené, vyzkoušené, očištěné), směr našeho konání – a tomu říkáme mystické rozlišování. Neznamená to, že už neselháváme, že nás nešvary nadále nepokoušejí, ale už nás nestrhávají tak prudce k těm cyklicky se opakujícím zaběhnutým klišé směrem k pádu.
Ještě jednou: Naší nejvyšší aktivitou se stává vnitřní činnost srdce: vše, co na nás – zvnějšku i zevnitř – dopadá (obrazy, myšlenky, pocity) a nějak nás ponouká reagovat, jednat, mluvit, zaobírat se tím, to vše „pouze“ jako do výhně vhazuji do svého srdce (jež hoří a je obklopené pecí Ježíšova Srdce); v srdci tu věc nosím, rozmlouvám o ní s Pánem (beze slov) a čekám, dívám se, jak v ohni hořením „ten problém“ nabývá kvality nebo naopak mizí… Projasnění kvality té věci nebo její rozpad na prach nemám ve vlastní režii – já jen hledím do srdce a čekám: až vylétne jiskra na znamení dokončeného spalování (rozlišování), že byla struska oddělena od zlata: čekám na tuto jiskru jako na impulz, který mne rozpohybuje k akci (ať k mluvení, nebo k mlčení – k jakékoli reakci podle výsledku „hoření“). Co takto prošlo v peci ohněm lásky, je jisté, v té nejvyšší kvalitě. Chuť, zvuk, vůně jiskrnosti: znamená, že v srdci dostávám pokyn, co mám dělat – ta věc je propálená, tedy mysticky vytříbená a člověk má jistotu souladu s Pánem.
Jsme takto – spontánně, pružně, bez těžkopádného vyhodnocování nebo zavádějícího pitvání detailů – chodící hořící pece, které v terénu neustále rozlišují, co lásce prospívá a kde přichází na úbytě: zejména ve vztazích. To je vrchol, který je přítomný i ve všech předchozích stavech rozlišování.
Takováto protrpěná hořící lidská srdce mohou už skutečně jednat tak, jak to nacházejí ve svém srdci, tak jak jim to tam klade Ježíš – vědí, co Pán zamýšlí, aniž by podléhali sebeklamu, neposlušnosti nebo neočištěným ambicím, kterých se snažíme zbavit v základní rovině partikulárního zpytování.
Moci již jednat přímo podle srdce představuje velikou životní syntézu (nejvyšší pokoru) a vyvedení z omezenosti přirozeného sklonu jednat buď jednostranně citově, nebo jednostranně rozumářsky. Jinak řečeno: někdo má přirozeně (horký) sklon nechat se vláčet city a pocity, jiný pak sklon (chladnější, ale) stejně neuspořádaný a prudký, nechat se drtit nutkavou a neúprosnou logikou rozumu. Syntéza, tedy rozum i cit zapuštěný v srdci, to je nejzralejší podoba mystiky: lidské přirozenosti, která (jak říká sv. Řehoř Naziánský) „zbožštěla“. To a další nám Pán dává darem a my jen s rostoucím údivem voláme v srdci: „Děkujeme ti, přijď, Pane, těšíme se na tebe!“
S. Luisa Karczubová
Drazí Služebníci! V každém okamžiku můžeme vnímat skrytý a hluboký dotyk našeho Pána, který nás doprovází a přetváří na všech našich cestách. Jistě si vzpomeneme na své začátky, kdy jsme hledali přítomnost Ducha Svatého ve stvoření, všude kolem nás. Tenkrát jsme se „pídili“ po tom, co nám chce říci skrze náhodné otevření si Písma svatého, skrze kázání kněze při mši svaté, skrze cokoliv, co bylo pro nás dostupné z vnějších možností. Postupně jsme pochopili, že náš vztah s Bohem je přeci jen hlubší – uvědomili jsme si, že máme srdce a začali jsme rozlišovat myšlenky a stavy našeho nitra. Tak jako vesmír, i naše srdce je konečné, Bohem stvořené, a zároveň nekonečné, otevřené do věčnosti. Mystika začíná tam, kde si člověk uvědomuje své omezené možnosti v každém směru a začíná se plně spoléhat na jiné Srdce, jediné Srdce, Srdce vesmíru: na nekonečné Srdce našeho Pána, kterého prosíme, aby se oslavil v životě každého z nás. Zde je ono nekonečno, věčnost, po které tolik toužily naše duše, zde budeme vstupovat do hlubin Pánovy lásky po celou věčnost. Nechejme se Pánem vést a hledejme ve svých souřadnicích ono zvnitřnění: skrytý život srdce, který jen On sám dokáže prohloubit v životě každého z nás!
S. Kateřina Klosová
Ze slov papeže Františka
S kajícím znamením popela na hlavě začínáme každoroční pouť svatým půstem ve víře a naději. Církev, matka a učitelka, nás vyzývá, abychom připravili svá srdce a otevřeli se Boží milosti, abychom mohli s velkou radostí oslavit velikonoční vítězství Krista, Pána, nad hříchem a smrtí, jak zvolal svatý Pavel: „Smrt byla pohlcena vítězstvím. Kde je, ó smrti, tvé vítězství? Kde je, ó smrti, tvůj osten?“ (1Kor 15, 54–55). Jubilejní motto „Poutníci naděje“ připomíná dlouhou cestu izraelského lidu do zaslíbené země, o níž vypráví kniha Exodus: obtížnou cestu z otroctví ke svobodě, kterou si přeje a vede Hospodin, jenž miluje svůj lid a je mu vždy věrný. Vydejme se na tuto cestu společně. Jít společně, být synodální, to je povolání církve. Křesťané jsou povoláni ke společnému putování, nikdy ne jako osamělí poutníci. Vydejme se na tuto cestu společně v naději na příslib. Kéž naděje, která neklame (srv. Řím 5,5), ústřední poselství Jubilea, je pro nás horizontem postní cesty k velikonočnímu vítězství. Díky Boží lásce v Ježíši Kristu jsme uchováváni v naději, která nezklame (srv. Řím 5,5). Naděje je „kotva duše“, jistá a pevná. V ní se církev modlí, aby „všichni lidé byli spaseni“ (1Tim 2,4), a těší se, že bude v nebeské slávě spojena s Kristem, svým ženichem.
(Z postního poselství papeže Františka 2025)