Vznik SJVS

Společenství Služebníků Ježíšova Velekněžského Srdce s dozrávající dobou ke služebnickému kříži, svému znaku od počátku, přijalo jako vyjádření své identity také papežský kříž – čili biskupský kříž znázorňující Ježíše jako dobrého Pastýře, který nosí současný papež František. Tak jako Srdce Ježíšovo a Srdce Mariino nikdy nejsou dvě oddělená srdce, ale Srdce dvojjediné, bijící jediným tepem, také oba tyto kříže vyjadřují jediné poslání SJVS. Původní kříž SJVS (obr. č. 1) tiše ustupuje do pozadí, tak jako Srdce Mariino, aby více vyniklo Srdce Ježíšovo a jeho vykupitelský – velekněžský záměr, vyjádřený v papežském kříži (obr. č. 2). Původní kříž nám zůstává obtisknutý v srdci, papežský kříž nosíme viditelně na srdci.

Kříž vyjadřující poslání Služebníků (obr. č. 1)

Kříž nese vše, jedině o něj se můžeme opřít. Co vše z pohledu na symboliku tohoto kříže vyčteme? Podobně jako je středem osoby srdce, také na kříži, jediné opoře světa, je Srdce Pánovo (i to naše) v centru pozornosti – protíná jak vertikální břevno (výšina našeho vztahu s Bohem), tak břevno horizontální (naše nasazení se ve světě), a tím zjednává pokoj.

Když hledíme na Srdce Ježíšovo, rysy jeho Tváře se do nás vepisují a to je náš základ, ze kterého vše ostatní vyrůstá: Hořící Láska Trojice v podobě trojího plamene je tak silná, že z domova-Srdce šlehá do celého stvoření, očišťuje ho a přetváří do podoby svého Srdce.

Srdeční krev hoří, neboť vytéká ze Srdce, které miluje, a láska je vždy zapálená. Aby ale mohla krev vůbec vytékat a dávat život, musí být Srdce probodené, roztržené, rozdrcené – trny našeho života nás otevírají k plodnosti. Čím jsou skrytější, tím intenzivněji drásají půdu srdce, aby se otevřela a vydala úrodu – životodárnou krev. Trvá dlouho, než přijdeme jako Služebníci ke kříži, na němž visí Srdce, a pochopíme, že to Srdce pláče krví, protože miluje. Naše srdce je v trní (útoky, zkoušky aj.) a musí být takto probodáváno, ale jedině z lásky, ne jinak!

Tři krvavé slzy vycházející z bezpočtu skrytých ran pod trny (tzn. že utrpení nevystavujeme na odiv) odkazují opět na trojiční rozměr: drahokamy slz dopadají ve stvoření tam, kam si přeje Trojice. Z věrného tlukotu stále činného Srdce vystupují rovněž paprsky – svatozář lásky – záře zalévající vše kolem. Ten, komu tluče srdce s Ježíšem, to světlo kolem sebe nevidí (sám si slávu nemůže udělit) – proto paprsky vystupují zpoza srdce – ale vidí ho ostatní kolem a jsou tím světlem přitahováni k Srdci jedinému.

Život Marie (M) patří bytostně ke kříži, který Ona podepírá, a přitom zůstává v pozadí, aby zazářilo vítězné Srdce jejího Syna. Z Mariina Srdce hledíme na Srdce Ježíšovo, aniž bychom to věděli nebo příliš zdůrazňovali – jen tak se může naše srdce naučit tiše bít v souladu s Ježíšovým Srdcem, které se neustále Marii vydává!

Lilie jsou životy služebníků, rozvinuté do jediné nebeské vůně. Jsou ukryté pod Marií a skrze ni vydávají vůni stoupající k Srdci na kříži. Ta jedinečná vůně dává vítěznému Srdci sílu, aby se mohlo stále vydávat, radost a stálost, aby vydrželo na kříži až do konce světa a zachraňovalo všechny, které mu Otec svěřil.

Srdce bude tak dlouho na kříži krvácet, až vše (tělo stvoření) promění ve svou hořící krev, aby to povstalo z mrtvých (Srdce bude všechno ve všem)! To vše (vzkříšení) již prochází našimi životy, kříž z našich srdcí nezmizí – jednou bude zářit Božím světlem jako oslavené Rány Ježíše v nebi! Proto stále voláme: učiň naše srdce podle Srdce svého! A až jednou zazáří na nebi znamení kříže, bude to ten samý kříž vtištěný do Ježíšova Srdce, zářící nyní světlem lásky. Svůj pozná svého – slavný kříž není nikdy bez Srdce a naše srdce není nikdy bez slavného kříže!

Papežský kříž (obr. č. 2), který nosí Služebník
jako viditelný znak přináležitosti ke Svatému otci Františkovi

Naše společenství je Duchem voláno naplnit Ježíšovo přání, abychom se zvláště v dnešní době ještě více přimkli k papeži Františkovi, který nese tíhu celého světa, „moře hořkosti“, a přitom navenek sálá pokojem, mírnou radostí, láskou, moudrostí… podobně jako Kristus vyobrazený na papežském kříži. Je symbolem toho, jak papež spolu s Kristem nese rány skrytě, navenek však vydávají plody v podobě zachraňující záře lásky. K tomuto kroku jsme zváni i my: abychom služebnický kříž, který vyjadřuje poslání Služebníků (obr. č. 1), jež nosíme v srdci (skrytá oběť za kněze), spojili s papežským křížem (obr. č. 2) a ten nosili jako viditelné znamení našeho společenství, stejně jako papež František, který si nestěžuje na utrpení, ale nese ho, aby jako otec dával život svým synům.

Kříž vyjadřující poslání Služebníků se tím neztrácí, ale je „vložen a uschován“ ve Františkově viditelném kříži; v něm ho nahlížíme, abychom byli navenek sjednoceni jediným křížem, který nosí zástupce Krista na zemi. Jako Maria ustupuje Ježíši a o to mocněji mu patří, náš služebnický znak ponořený do papežského kříže je znamením naší totální disponibility vůči Ježíšovu Srdci, které si s námi opravdu může dělat, co chce – v náš prospěch, pro naše plné štěstí. Tedy duchovně postupujeme jako společenství stále více do hlubin Ježíšova Srdce a ve všem se necháme ochotně vést.

Kříž vyjadřující poslání Služebníků (obr. č. 1) je jako přímý pohled do Pánova otevřeného Srdce, kde spatříme jeho Rány a intimitu všeho, čím žije: to ale nelze vystavovat zrakům na odiv. Je třeba tento pohled (na bolesti kříže) skrýt jako Krev do kalicha, kde tím kalichem pro vzácnou Krev je kříž papeže Františka (obr. č. 2), který viditelně nosíme i my na znamení toho, že ti, kdo hledají pevnou půdu pod nohama, naleznou ji tam, kde ze skryté (zrakům nepřístupné) bolesti kříže vystupuje navenek živé světlo, radost, síla a neúnavná ochota dobrého pastýře za stádo položit i život. To vše v sobě nese kříž papeže Františka, maják pro ty, kteří hledají záchranu-lásku. Zmateným, poztráceným, hledajícím, zoufajícím, liknajícím, rezignovaným, bloudícím… neukazuje dobrý Ježíš ihned svoji Krev (jejímž znamením je kříž vyjadřující poslání Služebníků), aby neztratili odvahu a neutíkali dříve, než poznají jeho Srdce, ale přitahuje je proměněnou Krví, tedy láskou, něžností a laskavostí svého pružného Srdce (jehož znamením je papežský kříž).

Činíme tak i my: služebnický kříž vyjadřující poslání (spolu s naším utrpením, bolestmi, obětmi) nám zůstává obtisknutý diskrétně pouze do stěn srdce, zatímco ten pro všechny viditelný (papežský) nosíme na řetízku v blízkosti srdce. Naše srdce tak uvnitř bije intimně tím, co zrovna prožívá Pán, a navenek z nás vystupuje už jen bolest proměněná do podoby záře, která jako do sítě zachycuje všechny, kteří hledají světlo. Maria vše ve svém srdci uchovávající (skrytý kříž poslání) a Maria Spoluvykupitelka navenek stále činná pro bližní (viditelný papežský) spolu tvoří jediný služebnický kříž SJVS. Společný kříž s papežem vtiskuje našemu společenství ještě pevnější místo na Kalvárii Ježíšova Srdce po boku se Svatým otcem – tam, kde přebývá živá Církev-Nevěsta vyhlížející svého Ženicha.